Zvířata čtyř oken
Integrace myšlení, smyslového vnímání, cítění a intuice
Jak poznáváme svět?
to ví naše zvířata myšlení, cítění, vnímání a imaginace
C. G. Jung je popsal jako čtyři základní vrozené funkce.
A to: myšlení, cítění, vnímání a intuice. Za pomoci těchto čtyř funkcí, se naše vědomí orientuje v tom, co zažívá.
S. Gallegos považuje pole intuice shodné s polem imaginace.
Vnímání nám říká, že něco existuje.
Myšlení popisuje, co to je.
Cítění sděluje, zda je to příjemné či nepříjemné.
Intuice popisuje, odkud to přichází
a kam to míří.
Jak takové setkání funguje?
Průvodce zosobňující naše myšlení, imaginaci, cítění
a smyslové vnímání můžeme potkat několika způsoby:
Stanovíme si záměr na cestu: potkat tohoto konkrétního průvodce a dozvědět se více o něm a jeho fungování.Způsob, jakým se cesta bude ubírat ale nikdy nezáleží jenom na našem záměru. Možná zjistíme, že přichází jiný průvodce, který nám potřebuje ukázat něco klíčového, bez čeho by setkání se zamýšleným zvířetem, postrádalo důležitou část v širším smyslu. Posloupnost cest a jejich souvislosti pro naše hlubší poznání je magicky propojená síť, do které vidíme jen díky samotné dlouhodobější zkušenosti a praxi.- Nebo zažíváme v životě určitou událost, kterou bychom rádi nahlédli z nového úhlu pohledu.Např. zažívám problematický vztah s člověkem a nerozumím naší vzájemné dynamice. / Pracovní otázky. / Rozhodování ohledně jakékoliv změny aj. V takovém případě je velmi užitečné jít na Cestu se záměrem potkat postupně zvířata čtyř oken a na konkrétní téma se jich přímo zeptat. Může být velikým přínosem zažít odlišnost toho, jak téma vnímá každé z nich. Takové cesty přinášení širší vhled do událostí našeho života a mohou vést k lepší orientaci a uvolnění tlaku.
- Může se to stát také spontánně jako součást moudrosti samotné imaginace,která přivede tohoto průvodce do vaší rozběhlé Cesty, protože je to žádoucí. Vždy je možné se zvířete/vnitřního průvodce zeptat: Kdo jsi? Koho v mé vnitřní dynamice představuješ?
Směr cesty je vždy v režii našich vnitřních průvodců.
Ukázka z cesty za zvířetem myšlení
Když jsem před lety poprvé cestovala za svým zvířetem myšlení, potkala jsem na vyprahlé poušti silného, velmi urputného, usilujícího a taky dost vyčerpaného nosorožce. Byl v zoufalém stavu, který si ale sám o sobě neuvědomoval. Pozorovala jsem ho a on mě ignoroval.
Svojí aktivitou vytvářel jámy, rýpal v zemi a byl do té činnosti plně zabraný. Těch jam tam už bylo tolik, že kdykoliv se vydal na cestu nějakým směrem, okamžitě do některé z nich bolestivě spadnul. Stálo ho to hrozně moc energie, dostal se ven a hloubil další a další. Vůbec neviděl, co si způsobuje.
Cítila jsem se hrozně, bylo mi ho líto a nevěděla jsem, jak mu pomoct. Ptala jsem se, co ode mě potřebuje a řekla mu, co vidím, jak moc se dře a zároveň trpí. Nosorožec se zastavil a vnímal, co mu říkám. Měla jsem pocit, že cítí něco jako úlevu, protože chvíli nemusí norovat dál a zároveň teď konečně vidí, že ho vidím.
Pak mě požádal, abychom společně všechny ty jámy zasypali hlínou, připustil, že je to velmi namáhavé a bolestivé. Přál si, abychom je společně osázeli stromy, aby měl stín před sluncem, kde bude moci odpočívat. Udělali jsme to a byla v tom pro nás oba veliká úleva. Hodně se uklidnil a mně to udělalo dobře. Byla jsem ráda, že jsem mu mohla pomoct a cítila se s ním za chvíli jako s kamarádem.
Pak mě požádal, ať tam pozvu i ostatní zvířata, přál si mít společnost a konečně si odpočinout. Bylo to pro mě velmi dojemné, protože konečně může.
"Začátek jakéhokoliv léčení pro nás znamená přivítat zpátky velké dimenze cítění a imaginace jako celek a udělat to můžeme tak, že budeme ochotni vstoupit do přímo do cítění a promluvit s imaginací její vlastní řečí a za jejích podmínek."
Ukázka z knihy: E. S. Gallegos:
Zvířata čtyř oken, Integrace myšlení, smyslového vnímání, cítění a imaginace (str. 48)
Vydejte se na cestu za hranice své racionální mysli
a otevřete dveře do hloubek sebe sama
