Na co se nachystat a co (ne)čekat před první cestou?  

Aneb jak znovu navazujeme spojení s hlubinnou imaginací

Moje kolegyně Pavla Zia Žembery označila imaginaci za „jazyk naší živosti“. To označení je velmi přesné. Je to jako se vším, co dlouho nepoužíváte, když se rozhodnete znovu začít. Je v tom něco povědomého, je v tom těšení a zvědavost. Zároveň se možná přistihnete v pocitech nepatřičnosti, nejistoty a obav z toho, zda to děláte správně a jestli se tím dokážete dostat k vytouženému cíli.  
Naše společnost imaginaci obvykle nevnímá jako zdroj relevantních informací, začínáme tedy na pozici, kdy se učíme, že to tak vůbec může být. Součástí učení a podpory překonání prvních krůčků jsem připravila seznam pocitů a myšlenek, se kterými můžete během prvních cest přijít do kontaktu. 

  • Snažím se zklidnit svoje myšlenky, ale pořád mě něco napadá, ruší mě to 
  • Jsem nervózní, nevím, co si o tom celém myslet 
  • Stydím se hovořit o tom, co vnímám uvnitř sebe 
  • Co když nic nepotkám? 
  • Nic se neděje, nic nevidím 
  • Chci řešit mnoho věcí, ale nic z toho se v mém vnitřním světě neukazuje 
  • Mám pocit, že si to vymýšlím 
  • Nevěřím tomu, co se na cestě děje 
  • Je to k ničemu, neřeší to můj skutečný problém 
  • Mám sice nějaké pocity v těle, ale nevidím žádného zvířecího průvodce  
  • Můžu říct, že mě něco ruší nebo mi nevyhovuje tempo/hlasitost/podmínky v místnosti/…? 
  • Co když už chci skončit? 

Pro všechny tyto pocity platí jedno: Jsou na místě a je přirozené, že se objevují. Pokud o nich se mnou dokážete upřímně mluvit a neodsuzovat se za ně, mám za to, že se jejich intenzita i naléhavost časem zmírní. K tomuto účelu slouží mimo jiné služba: Konzultace (viz sekce Nabídka setkání a ceník). Tu můžete využít k tomu, abychom si popovídali o čemkoliv, co se metody i vaší zkušenosti z cest týče.  

Terapie s hlubinnou imaginací může vypadat velmi různorodě, přesto má ale určité styčné body, které je dobré mít na paměti. 

Se svou imaginací navazujete/obnovujete VZTAH 

Obnovení komunikačního toku s imaginací vyžaduje, jako v každém vztahu, trpělivost, učení se a tím postupné budování důvěry v něj. Důvěra ale samozřejmě není vynutitelná a není hned. Čím více tuto komunikaci trénujete, tím hlubší a zásadnější mohou být vaše cesty. Navíc je to celá oblast, která vás bude mnohdy znejišťovat, překvapovat, klást před vás výzvy, otevírat staré rány. Jde ale o proces spolupráce s tím, co je uvnitř vás. Za to potom přichází odměna ve formě upevňování a sílení pocitu sounáležitosti a možnosti se o svůj vnitřní svět, a tím pádem i o sebe, opřít.  
Co když nic neuvidím, neucítím, nepotkám? Strach z toho, že se nic neděje, je součástí navazování spojení. Zároveň i taková obava může být tématem jako takovým. Uvědomění si toho, že to tak je, samozřejmě může přinést nejistotu a netrpělivost. Pokud ale dokážete i s těmito pocity být a zahrnout je jako přirozenou součást procesu, dokážete se postupně dostat hlouběji i k důvodu, proč to tak je. Ze své zkušenosti vím, že tyto pocity bývají dočasnou fází.  

Důležité je odhodlání a chuť.

Jakékoliv zranění ve všech rovinách naší osobnosti zahrnuje oddělenost. Aby mohla být zraněná část léčena, je zapotřebí vydat se na cestu objevování právě těch míst, která se kdysi oddělila a naše celistvost je tak značně postrádá. Pokud s nimi dokážeme znovu navázat spojení, dá se s ní postupně opět vybudovat vztah a důvěra natolik, že se může připojit tam, odkud byla v minulosti vydělena. Zásadní je zde převzetí odpovědnosti za aktivitu a komunikaci vedoucí k opětovnému spojení. Steve Gallegos k těmto účelům nabízí jednoduché osobní prohlášení:  

Vyzývám všechny ztracené, vzdálené nebo zavržené části toho, kým jsem, aby se vrátily a staly se znovu součástí celku mojí bytosti. Omlouvám se, pokud jsem já odpovědný za vaše zavržení. Přeji si naučit se, jak můžeme znovu navázat náležitý vztah a žít spolu v harmonii. Jsem ochotný/á vám naslouchat a učit se od vás, i když se v minulosti mohlo zdát, že vám naslouchat nechci. Jsem na cestě zrání k celistvosti a vy jste nepostradatelné pro úspěch této cesty. Prosím o vaši pomoc. Vraťte se, prosím, ke mně.“ (S. Gallegos) 

První zážitky mohou být velmi jemné a z vašeho pohledu „nezáživné a nudné“. 

Myšlenky, pocity v těle, emoce, nápady, slyšení zvuků (a jiné zdánlivě nesouvisející vjemy během cesty) jsou součástí terapie. Přímá komunikace o nich ve chvíli, kdy se dějí, je klíčová pro možnost jim v rámci terapeutického procesu hlouběji porozumět.  

Imaginace posílá informace všemi různými kanály, je to jazyk, který si přeje, abyste mu naslouchali a postupně porozuměli. Vybírá si proto takový způsob, který je pro Vás typický a vy ho tím pádem zpočátku nemusíte vnímat jako součást léčivého procesu. Svůj jazyk imaginace si budete postupně osvojovat a díky tomu mu i lépe rozumět. Imaginování je dovednost vnitřní komunikace a jako každá dovednost se dá pěstovat. 

Jak poznám, že je to imaginace? 

To, že jste skutečně navázali kontakt se svou hlubinnou imaginací, většinou poznáte tak, že přináší zprávy a vjemy, které pro vás mohou být překvapivé a způsobit postupně určitý „aha efekt“. Zároveň mnohdy vzbuzují emoční reakce a dotýkají se vás. Můžou často odkazovat k prožitkům, které jste již na úrovni myšlení zapomněli a víte, že o nich nikdo jiný neví. To může vytvářet silný pocit sounáležitosti a pochopení ve vztahu k vnitřnímu průvodci. 
Imaginace je vzájemně propojená i s dalšími třemi „okny poznávání“, tedy myšlením, emocemi a fyzickými smysly. To jsou tedy i způsoby, kterými s vámi bude vaše imaginace komunikovat. To znamená, že i myšlenky, které vás budou během cesty napadat, na cestu patří a mají své opodstatnění.  

Co když si to celé vymýšlím? 

Právě myšlení bývá zpočátku velmi aktivní a může se zdát, že ruší, vstupuje a přerušuje tím proces cesty. Opak je ale pravdou. Vaše myšlení se pouze potřebuje postupně naučit, kde přebírá příliš zodpovědnosti a v jakých chvílích může uvolnit prostor dalším částem našeho Já. Jde o trénink, který vám postupnou praxí umožní odhalit způsoby vašeho fungování a naučit se ty nové, ukotvené v jiných zdrojích, než je mysl.  
Pokud máte pocit, že si obrazy na cestě vytváříte sami a zpochybňujete tím cestu jako takovou, je dobré být o tom upřímný (komunikovat to během cesty se mnou i průvodcem na cestě). Každopádně, i mysl může být v počátku podpůrná jako zdroj pro tvorbu důvěry v samotný proces. I obrazy, které jsou podpořené myšlením, sehrávají podstatnou roli a mají ve vaší cestě klíčové místo. K pochopení toho, že to tak skutečně funguje, je zapotřebí pouze víc cest a tím více zkušeností.  

Plné porozumění tomu, co se v cestě stalo, není výsledkem „úspěšného“ sezení 

Zatímco v jiných terapiích může být důležitou součástí si „problém“ analyzovat a diagnostikovat pomocí našeho myšlení, v procesu hlubinné imaginace toto primárně neděláme.  

Součástí přípravy na cestu v úvodní části našeho sezení dostanete prostor povyprávět, jak se cítíte, co se děje a co je tématem, na které byste se rád/a zaměřil/a. Společně si pojmenujeme oblast či záměr, což je takový vnitřní kompas pro cestu jako takovou. Tímto momentem je však dobré předat vedení práce samotnému procesu cesty a dovolit ji ukázat nám, co potřebujeme vědět.  

Pokud totiž naše mysl dokáže poodstoupit a pozorovat, co se děje, i ona se v tu chvíli velmi učí. Dalším důvodem je to, že mysl nás vede na základě zažitých zkušeností a programů, nedá se tedy očekávat, že by nám ukázala něco převratně překvapivého a nového. Stejně jako se na začátku budeme učit rozpoznat hlas hlubinné imaginace a důvěřovat mu, bude se naše mysl učit nově objevený tok informací respektovat a uznat jako adekvátní zdroj poznání. Vše, čeho bude na cestě svědkem, bude následně materiálem pro její zapracování do života. 
Moje snaha je dopřát klientovi potřebný čas k pozvolnému přechodu z imaginace zpět k myšlení a do běžného života. Je to čas na integraci bez potřeby cokoliv argumentovat, vysvětlovat, interpretovat či obhajovat sám před sebou i ostatními. Věřte, že léčivý potenciál této práce nespočívá v tom, zda mu hned a plně rozumíte.   
Pokud se mnou chcete o zážitcích a zkušenostech spojených s vaší zkušeností vést rozhovor, je k tomu určená služba Konzultace. 

Co cesta, to dílek do skládačky 

Imaginace poskytuje „průhled“ na sebe sama a své prožívání. Co cesta, to dílek, popřípadě více dílků. 

Je to jako koukat do mikroskopu, díky kterému náhle v jedné cestě zažijete jednu částečku vnitřních souvislostí sebe sama. Při každé cestě ale zahlédnete něco jiného, nového. Každá cesta bude jiná a přinese vám jiný dílek do skládačky, jiný druh informací. Je dobré se připravit na to, že možná nějaký čas nebudete vědět, jak s tímto nově nalezeným dílkem naložit a kam patří. 

Budou to dílky související s vaším tělem, díky kterým se budete intenzivněji cítit, tedy na fyzické úrovni registrovat vjemy, jejich vzájemné proměny a spojitosti. Budou to kousky odkazující ke způsobům a konceptům vašeho myšlení. Budete prožívat emoce, návraty do vědomých i nevědomých vzpomínek, budou přicházet zdánlivě neuchopitelné vhledy a inspirace a mnoho dalšího. 
Smysluplnost této práce spočívá v tom, že dlouhodobým sběrem těchto dílků utváříme zároveň nová spojení a zkušenosti. Učíme se a měníme tím způsoby vztahování se ke světu, našich reakcí a prožívání.  
V neposlední řadě je velkou výhodou dlouhodobé práce fakt, že časem můžete zpozorovat vnitřní souvislosti, vývoj a vzájemné odkazy mezi jednotlivými cestami. 
Dlouhodobou a soustavnou komunikací s naším hlubším vědomím skrze imaginaci lze také průběžně aktualizovat a vyživovat části, které to zrovna potřebují. Jde o skvělou techniku pravidelné psychohygieny. 

Karolína Šrámková
Tady bude textový medailonek i s případnými odkazy