O mně

Kdo jsem a kudy vedla má cesta k hlubinné imaginaci

Jsem průvodkyně hlubinnou imaginací a malířka – dvě role, které spojuje jedno: objevování skrytých vrstev sebe sama

Moje životní zkušenosti mi umožnily hluboce prožít procesy bolesti, ztráty a proměny, a díky tomu dnes dokážu empaticky naslouchat s otevřeným srdcem. Poskytnu vám prostředí pro setkání se se vším, co v sobě nosíte. Ať už je to chtěné a přijímané, nebo těžké a odmítnuté.

Ráda vás podpořím ve vašem vlastním procesu objevování naděje, důvěry, lásky a všeho ostatního,
co si pro sebe přejete.

Můj svět živé imaginace

Od dětství mě fascinovalo všechno živé – zvířata, rostliny a taky  tajemné prožitky, které přesahovaly rámec všednosti: sny, podvědomí, telepatie a transcendentální zážitky. Už během studia výtvarné pedagogiky a malby jsem zkoumala hloubku duše, vědomé žití a sílu vnitřního prožívání. 

Cesta za životní jiskrou

Zajímalo mě, jak se kultivuje a udržuje vnitřní síla a jiskra, která srší chutí do života. Hledala jsem ji kolem sebe - v lidech, učitelích, knihách, filozofii. Zdálo se mi, že odpovědi (i když beze slov) ke mně přicházely ve formě umění. V obrazech a hudbě. Fascinovaly mě životní příběhy umělců, kteří šli často proti proudu, aby mohli tvořit svobodně a autenticky.

Přála jsem si být tvůrcem svého života, cítit se svobodně a být
v kontaktu se svou duší.

Obojí se dnes děje díky malbě a cestám hlubinnou imaginací.

změny a růst

Během dospívání se zájem o vnitřní svět můj i ostatních stal velikou vášní. Pozorovala jsem jak různí lidé prožívají sebe sama mnoha různými způsoby, jak odlišnou mají sebereflexi a zájem na sobě pracovat.
Toužila jsem po hlubokých, smysluplných vztazích, které by se odehrávaly na úrovni srdce a opravdového respektujícího sdílení, bez strachu a masek.
Součástí toho ale byla i touhla po nezávislosti a vnitřní svobodě – cestování, objevování, růst ve výzvách a schopnost postarat se o sebe, ať jsem kdekoliv.

Můj život poháněla chuť po plnosti: "all in" – naplno jsem se vrhala do všeho, co mě zajímalo a měnila to, co už nesloužilo.
Hledala jsem nástroje a odpovědi tam, kde jsem se nemusela schovávat jako osamělý poutník – v psychoterapii, arteterapii, regresi, systemických konstelacích, meditaci nebo józe.

Imaginace jako navigační systém

Záměr jsem měla jasný – hledat svoji pravdu a důvěřovat, že na své cestě potkám ty správné lidi, kteří mě podpoří a budou mi souputníky.

Můj vztah ke zvířatům byl odmala silným zdrojem podpory a lásky. Bylo pro mě celkem normální, že se mi zvířata často ukazovala ve snech ještě dříve, než jsem narazila na hlubinnou imaginaci. Když jsem poprvé četla knihy Steva Gallegose, tajil se mi dech a cítila jsem, že to spojení s vnitřními zvířaty vlastně znám. Cítila jsem silný tah a zvědavost přihlásit se do výcviku a začít objevovat, co mi chtějí moji průvodci o mně ukázat.

Dostala jsem se do kruhu lidí vedeného Mayanou Romieri, a začala tříletý výcvik. Společenství kruhu mi přineslo do té doby nepoznaný pocit sounáležitosti a bezpečí. Mayana je mou průvodkyní dodnes a obrovskou inspirací k tomu.
Ponor do světa imaginace byl pro mě jako návrat "domů."

Postupně díky ní odkrývám střípky sebe sama a učím se, kdo jsem.

Vzlet

To období jsem vnímala jako nalezení brány do života. Do plné verze toho, kým chci skutečně být. Našla jsem nový domov, lásku, přátele, začala se věnovat malbě a sama sobě na prvním místě.

Cesty s hlubinnou imaginací mi začaly odhalovat dávno zapomenutá místa, která ve mně zůstala jako nezahojené rány. Poctivě se k těmto ranám vracet byl a stále je náročný proces vyžadující trpělivost a soucit sama se sebou. Tyto cesty mi ale zároveň poskytují zdroje k jejich hlubokému léčení.

Moji vnitřní průvodci mě přirozeně dovedli k odpoutání se od závislosti na terapeutovi zvenčí.

V té době jsem ukončila své pravidelné osobní terapie. Cesty se staly skutečným pilířem mojí vnitřní práce, aniž bych potřebovala jiný vliv či autoritu.

S hlubinnou imaginací jsem začínala každý svůj den. Byl to můj ranní rituál. Stala se mi naprosto samozřejmou součástí života a má důvěra v ni byla čím dál větší.

Prožila jsem dva roky plné objevování a napojení na zdroje, kterým mnoho lidí jen těžko uvěří. Nastartovala se posvátná síla, která se propojovala s obyčejnými každodenními okamžiky a poskytovala obrovskou inspiraci do mojí vlastní tvorby.  

Pád

Život je mistrem velkých her. V momentě, kdy mi ukázal výšiny, nabídl zároveň i pohled do hlubin – tam dolů, kam se většina z nás dobrovolně nepodívá.

Smrt partnera, která odnesla vše, co jsem dosud znala, změnila nadobro můj směr a vytvořila zásadní milník. Tahle ztráta transformovala mou zkušenost takovým způsobem, který je velmi obtížné vyjádřit slovy. Vím, že podpora z mého vnitřního světa byla tou největší pomocí a neodmyslitelnou součástí procesu truchlení, přijetí skutečnosti a propuštění minulosti.

Setkání se smrtí proměnilo můj celkový pohled na život. Přineslo pokoru, vděčnost a soucit jak se sebou tak s ostatními. Moje tempo zpomalilo a přelilo pozornost do přítomnosti. Vidím od té doby křehkost nás lidí a sílu podpory, kterou si vzájemným dokážeme poskytovat.

kudy vedou cesty za poklady?

Díky hlubinné imaginaci se dostávám zpátky
do spojení se životem, radostí a vitalitou.
Mám naději a důvěru v Život. Jsou teď obohacené
o hloubku smíření a vnitřní mír s konečností - kvalitou, kterou bych bez svého příběhu nedokázala
ani cítit ani uznat.

Ani cesty hlubinnou imaginací nevedou přímo
k lehkosti a uvolnění.
Berou nás nejprve do míst diskomfortů, k pocitům stagnace, strachů a bolesti. Dělají to právě proto, že v nich nacházíme něco mnohem cennějšího a hlubšího pro naši integritu
a růst do celistovsti.

Ať už přicházíte s jakoukoliv výzvou – emocionální, fyzickou nebo spirituální – jsem tu s Vámi se svou empatií, vhledem a sdílením zkušenosti.