Osobní totem – Čakrová zvířata
základna pro komplexnější práci s hlubinnou imaginací
Zvířata sedmi čaker
Čakry jsou centra energie sídlící na místech podél středové linie těla. Přesto že slovo čakra pochází ze sanskrtu a zdálo by se, že patří výhradně k tradici hinduismu, není tomu tak. Například indiáni z kmene Hopi ze severovýchodní Arizony tato centra vitality člověka znají také.
Jejich množství se od kultury liší, přesto ale symbolizují totéž, tedy: centra vitální energie v těle, jejichž stav a kondice se projevuje ve fyzické i psychické rovině osobnosti.
Steve Gallegos, průkopník metody, vzpomíná ve svých knihách, jak se mu právě zvířata čaker objevila spontánně jako první, když si šel jednou zaběhat. Objevila se právě v posloupnosti nad sebou, po středové linii těla a náležela k jednotlivým čakrám, jak je znal z východní tradice.
Právě tak vznikl certifikovaný název metody "Proces osobního totemu®."
Přehled čaker a jejich témat
7. Temenní čakra: vztah s duchem
6. Čelní čakra: intelekt a intuice
5. Krční čakra: komunikace
4. Srdeční čakra: láska, soucit
3. Solar - plexus čakra: vnitřní síla, jednání, rozhodnost
2. Sakrální čakra: emoce, vášně
1. Kořenová čakra: pocit jistoty, bezpečí, základ, na němž člověk stojí
způsob, jakým nás zvířata vedou, může být výzvou.
Učí nás vším, co s nimi prožíváme. Mnohdy jde o první skutečné postavení se sám za sebe přímou komunikací a překonáním strachu z odmítnutí.
Jak takové setkání funguje?
Průvodce zosobňující naše centra vitality (čakry) můžeme potkat několika způsoby:
- 1Stanovíme si záměr na cestu:Posloupnost poznávání jednotlivých čaker může být v naší práci libovolná. Vždy je dobré se zeptat uvnitř sebe a následovat "pocit", který vás vede určitým směrem. Budeme se snažit navigovat právě podle kompasu samotné imaginace a potkávat čakrová zvířata v pořadí, kterým se s vámi budou chtít seznámit. Záměrem tedy může být potkat průvodce pro konkrétní čakru a dozvědět se více o něm a jeho fungování.
- 2Nebo zažíváme v životě určitou událost, která má souvislost s tématem jedné nebo více čaker.Např. zažívám problematickou komunikaci s druhým člověkem. / Hledám místo k bydlení. / Rozhodování ohledně jakékoliv změny aj. V takovém případě je velmi užitečné jít na Cestu se záměrem potkat zvířata čaker, která mají s konkrétním tématem souvislost. Možná se objeví průvodce, který nás vezme do klíčové vzpomínky, jejíž výsledek způsobil, že nemáme plnou kapacitu na řešení dané otázky. Možná se ukáže, že je toto zvíře zároveň zástupce jedné z čaker.
- 3Může se to stát také spontánně jako součást moudrosti samotné imaginace,která přivede tohoto průvodce do vaší rozběhlé Cesty, protože je to žádoucí. Vždy je možné se zvířete/vnitřního průvodce zeptat: Kdo jsi? Koho v mé vnitřní dynamice představuješ?
Směr cesty je vždy v režii našich vnitřních průvodců.
Způsob, jakým se cesta bude ubírat nikdy nezáleží jenom na našem záměru. Možná zjistíme, že přichází jiný průvodce, který nám potřebuje ukázat něco klíčového, bez čeho by setkání se zamýšleným zvířetem, postrádalo důležitý smysl. Posloupnost cest a jejich souvislosti pro naše hlubší poznání je magicky propojená síť,
do které vidíme jen díky samotné dlouhodobější zkušenosti a praxi.
Zážitek z cesty za zvířetem čelní čakry
Vidím pavouka, tarantuli, hodně se bojím a je mi nepříjemná. Pavouků se hodně bojím a tenhle pohled je dost za hranou mojí komfortní zóny. Hnusí se mi a je mi z ní zle. Ona říká, že je zvířetem mého třetího oka (čelní čakra) a že je prý na čase, aby se na to místo dostala. Z té představy je mi špatně od žaludku, rozhodně ji na sebe nenechám vylézt. Říkám jí to a odmítám něco takového podstupovat. Ona mě slyší, nenutí mě, ale čeká a něco se začíná dít.
Vnímám v prostoru příchod někoho dalšího. Je to zelená dračice z mojí druhé čakry, znám ji už z několika předchozích cest. Je obrovská a její přítomnost mě trochu uklidnila. Dívá se na nás a nabízí mi, ať se s ní propojím a zacítím její fyzické tělo. Děje se to. Cítím se najednou mnohem prostornější, tělo se zvětšilo a na jeho povrchu cítím hrubé šupiny jako malé štíty. Je to dobrý pocit bezpečí a ochrany, jako bych měla brnění, a přesto cítím svoje tělo. Když se teď dívám na tarantuli, je malinká jako beruška. Vypadá to skoro až směšně, jak malá teď je. Nevnímám ji z tohohle prostotu ani jako pavouka. Začíná mi lézt po těle, zatímco já jsem stále v těle dračice.
Tarantule putuje po mých nohách, břiše, trupu, přes ramena až na hlavu, kde vstupuje do prostoru třetího oka a začíná tam rozprostírat svoji síť.
Zaujalo mě, že roztahuje konce sítě hodně do šířky, jako by vlastně nebyly součástí mého těla. Jsou to takové paprsky roztažené do prostoru. Říká mi, že třetí oko je jeden vstup pro informace, ona mi svojí přítomností dokáže tenhle vstup mnohonásobně zesílit. Předvádí mi sílu svých mnoha očí, zdá se mi, jako bych najednou viděla mnoho dimenzí najednou. Všechny vizuální vjemy se umocnily, až mi z toho přechází zrak.
Vypadá teď spokojeně a já jsem z toho celá překvapená, nejsem teď už v těle dračice ale zpátky v tom svém a fakt je, že ve třetím oku mám dost výrazného pavouka, nechápu, jak je možné že tam je a mně to nevadí, vlastně mě docela zajímá a fascinuje tím, co umí. Tarantule potěšená tím, že ji cením mi říká, že se jmenuje Pantheona. Je to odvozené od Pantheonu, který má v kopuli obrovské kruhové okno, které bylo považováno za okno ke všem bohům. Ona je takovým oknem, ale má navíc schopnost vidění do většího množství dimenzí. Bude mě to učit. Svět je prý jako síť, všechno navazuje a je ve vzájemném spojení, ona tuhle kvalitu nese a ví, jak se v té síti vyznat. Cítím vděčnost a zvědavost, jsem nadšená z toho, co umí a chci se to od ní učit.
"Opravdu nenávidím hady. Medvědice mi vysvětluje, že přesně kvůli tomu kobra představuje moje emoce. Protože nenávidím, když mám přiznat, že je mám.
Had teď zmizel."
Ukázka z knihy: E. S. Gallegos: Osobní totem,
Zvířecí imaginace, čakry a psychoterapie (str. 105)
Vydejte se na cestu za hranice své racionální mysli
a otevřete dveře do hloubek sebe sama
